O mariňákovi

Americký námořník prochází jedoucím vlakem a marně hledá volné místo. Sotva stojí na nohou a ještě včera mu šlo o život. Potřeboval by se někam schoulit a prospat se.

Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudlíka.

Námořník se dámy zeptá: "Madam, mohl bych se posadit na toto místo?“

Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese: "Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fenince.“

Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu: „Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou mnoho perných dní a ještě dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený.“

Dáma pronese již důrazněji: „Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!“

Po této odpovědi Američan popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.

Madam začne ječet: „Co si to dovolujete, vy násilníku! Okamžitě zachraňte mou Feninku, nebo na vás zavolám průvodčího! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!“

Jakmile se dáma konečně zalkla svými kydy, ozve se anglický lord sedící v rohu kupé a distingovaně mariňákovi říká: „Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku...

...nesprávnou čubku.“